Pulčín je nejvýše položená obec (675 m n. m.) okresu Vsetín. Leží na okraji Javorníků. Spadá pod obec Francova Lhota od roku 1980. V současnosti má Pulčín pouhých 85 stálých obyvatel, další chalupy jsou majetkem početných chalupářů.
Výraz Pulčiny je nejspíš odvozen od osobního jména Půlka nebo od slovesa půlit. Katastrem obce protéká Pulčínský potok. Místo je odedávná navštěvováno trampy a turisty. Obec a okolí má velké kouzlo.
HISTORIE
Předchůdcem dnešního Pulčína byla středověká víska. Jmenovala se stejně jako strážní hrad nahoře na skalách – Plučiny. První psaná zmínka o hradu, jenž měl sloužit k ochraně kupecké cesty z Moravy do Uher, pochází z roku 1426. Rozkládal se na samém vrcholu Pulčínských skal, jak o tom dnes svědčí mj. stopy po kamenických nástrojích, nálezy keramiky, tři vytesané schody a záseky v bocích vrcholové skály, které patrně sloužily jako kapsy pro dřevěné konstrukce. Jeho majitel, Miroslav z Cimburka a Plučin. Na počátku 16. století pak tvrz byla opuštěna a zanikla a spolu s ní na čas i podhradní ves.
Nová obec začala vyrůstat na temeni kopce naproti skalám, už jako součást panství Brumov I. V roce 1663 byla stižena nájezdem Tatarů. V roce 1670 měla ves 9 obsazených usedlostí a tehdy i později byla především zemědělskou a pasekářskou obcí. V dnešní podobě se její jméno objevuje v pramenech poprvé v roce 1850. Tehdy také přestal být Pulčín součástí brumovského panství a přešel pod politický okres Uherský Brod.
Kolem roku 1900 žilo v Pulčíně necelých 400 obyvatel. Vzhledem k nedostatečným životním podmínkám, dojížděla část rodin na sezonní práce, jiní odešli za prací do Ruska a Spojených států amerických. Asi nejvíce se Pulčín vylidnil po druhé světové válce, kdy řada lidí odešla do pohraničí, aby se ujala majetku po vyhnaných sudetských Němcích.