| |  | |
HISTORIE ZÁMKU
Zámek Frýdek či spíše původně hrad, je nejstarší dochovanou frýdeckou památkou. Na vysokém ostrohu nad řekou Ostravicí nechal po roce 1327 těšínský vévoda Kazimír I. z rodu Piastovců postavit gotický zeměpanský hrad, jehož úkolem bylo střežit hranici mezi Moravou a Slezskem.
V roce 1434 v důsledku husitských válek byla těšínská knížata kvůli dluhům donucena dát hrad do zástavy. Vystřídalo se zde několik zástavních držitelů. Nejznámějším z nich byl jeden z nejvýznamnějších českých a moravských šlechticů té doby Jan z Pernštejna, který získal frýdecké panství do zástavy v roce 1545.
Jan z Pernštejna započal renesanční přestavbu zámku. Přestavba byla nutná hlavně z reprezentačních důvodů, Pernštejnové na Frýdku nesídlili, ale Frýdek musel sloužit jako reprezentativní sídlo při jejich cestách a častých návštěvách.
Dalšími významnými majiteli se stali bratři Matyáš a Jiří z Lohova, kteří frýdecké panství koupili v roce 1573. Přestože jsou jako vlastníci panství uváděni oba bratři, jako majitel vystupuje po celou dobu Jiří z Lohova. Jiří byl současně vrchním hejtmanem vratislavského biskupa a na frýdeckém panství údajně také nepobýval. Po smrti své první manželky začal zvažovat prodej panství. Z tohoto důvodu nechal v roce 1580 sepsat urbář frýdeckého panství.
V roce 1581 prodal Jiří z Lohova panství olomouckému biskupovi Stanislavu Pavlovskému. Ten si frýdecké panství příliš dlouho neponechal a v roce 1584 jej prodal Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna. Tento moravský rod vlastnil frýdecký zámek až do roku 1636. Nejvyšší krajský soudce opavského knížectví Bartoloměj Bruntálský z Vrbna držel frýdecké panství v letech 1584-1604 a od roku 1606 až do své násilné smrti v roce 1620 jeho synovec Jan Bruntálský.
Po jeho smrti spravovala panství vdova po Janovi Alžběta Sedlnická z Choltic až do roku 1636. Bruntálští z Vrbna dokončili přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. Na zámku přímo sídlili, a proto měli největší zájem na jeho modernizaci.
Ani Frýdku se však nevyhnuly válečné události třicetileté války. V roce 1626 dorazila k Frýdku vojska protihabsburské koalice, která se dožadovala vstupu do města. Měšťané tyto požadavky odmítli, následně došlo k bojům, během nichž byly i ztráty na životech a Frýdek byl vojáky následně vydrancován. Drancování se nevyhnulo ani zámku či panskému dvoru.
Bruntálští z Vrbna se sice snažili o hospodářské povznesení panství (zakládání nových vsí, valašská kolonizace v horských částech dominia), ale válečné události a epidemie způsobily stagnaci panství. Vzrůstající náklady a dluhy nakonec donutily Bruntálské z Vrbna k prodeji panství.
V roce 1636 ho od nich odkoupil hrabě Jiří III. z Oppersdorfu, člen původně vladyckého rodu pocházejícího z niského knížectví v Dolním Slezsku. Po převzetí panství potvrdil hrabě dosavadní práva, privilegia a zvyklosti města, dal sepsat urbář. Hrabě byl mužem své doby, nebál se podnikání, nechal na svém panství založit nový hamr (s tím souvisel vznik nové vsi – dnešní Staré Hamry), ve Frýdku nechal vybudovat panskou cihelnu. Jeho aktivity se však nesetkaly s přízní frýdeckých měšťanů, otevřený konflikt v roce 1641 řešil dokonce samotný císař. Problémové byly opatření Jiřího týkající se vaření piva, měření sladu, vybírání cla, ochrana sirotků a vdov. Začal také s další fází přestaveb frýdeckého zámku, aby vyhovoval potřebám nové doby. K jeho nejvýznamnější stavebním raně barokním počinům na frýdeckém zámku patřila výstavba zámecké kaple sv. Barbory. Stavební úpravy před zámkem začaly se stavbou nových budov, které vytvořily základ dnešního rozsáhlého předzámčí. Zámek tak získal celou řadu nových pokojů, salónů, reprezentačních sálů, byt pro hejtmana panství, v přízemí východního křídla místnosti pro kanceláře aj. Památkou na tyto přestavby jsou dva erby jeho a jeho druhé ženy Estery Barbory z Meggau (jeden je nad průjezdní branou do zámku při vstupu z náměstí a druhý doplňuje zdivo západního křídla – viditelný z druhého nádvoří). Je mu připisováno také vystavění glorietu – vyhlídkového pavilónu, ze kterého se můžeme dodnes kochat pohledem na nedaleké Beskydy (poprvé zmíněn v urbáři z roku 1664).
Po otcově smrti obdržel frýdecké a ratibořské panství mladší syn Matyáš Rudolf, nejstarší syn František Eusebius (*1623 – †1691) získal panství Horní Hlohov. Poručníkem nezletilého Matyáše byl podle Jiřího vůle Jan Bernard Pražma z Bílkova (v roce 1655 získal za své služby císaři dědičný hraběcí titul).
Po Matyášově smrti zdědil frýdecké panství jeho bratr hrabě František Eusebius. Hrabě potvrzoval poddaným z vesnic frýdeckého panství stará privilegia na volné grunty a měšťanům cechovní artikule. Na práci svého otce navázal mimo jiné i ve stavebních aktivitách. Do nich zasáhl výraznou měrou požár města a zámku, který vypukl 12. dubna 1688 ve Frýdku a „obrátil jej v popel.“ František Eusebius nezahálel a po ničivém požáru se pustil do oprav a úprav zámku ve stylu vrcholného baroka. Nechal vystavět dnešní hlavní věž zámku. Byl rozšířen Rytířský sál, jehož strop byl o metr zvýšen. Byl přestavěn v duchu barokní symetrie a opatřen pískovcovým krbem, který byl ozdoben erbem Františka Eusebia a jeho druhé ženy Anny Zuzany Beesové, krb je datován rokem 1692, byl tedy dokončen až po smrti hraběte. Jde o největší sálový prostor v zámku. Bylo dostavěno křídlo zámku navazující na hlavní bránu. Obnoven byl také interiér v kapli, ta byla znovu vysvěcena až v roce 1719. Pro kapli nechal pořídit nový hlavní oltář s obrazem sv. Barbory od neznámého malíře. Tento barokní oltář je ukázkovou řezbářskou prací, na bocích zdoben erby Františka Eusebia a jeho druhé ženy Anny Zuzany Beesové. Pravděpodobně byly ve stejné době zhotoveny dva boční oltáře, jeden byl zasvěcen sv. Floriánovi a druhý sv. Rodině. Ještě před požárem v roce 1687 pořídil pro kapli také ostatky sv. Severiny Aronské, panny a mučednice.
Hrabě František Eusebius odkázal frýdecké panství své ženě Anně Zuzaně, která jej přežila o osm let, po její smrti se v roce 1699 dědičkou Frýdku stala její dcera Marie Ludovika z Oppersdorfu, provdána za hraběte Karla Štěpána Pražmu z Bílkova. V roce 1708 se panství ujal jejich syn hrabě František Vilém Pražma (*1677 - †1731). Byl velkým obdivovatelem umění, hlavně sochařství (např. sochař Matyáš Weissmann – socha Jana Nepomuckého na náměstí před zámkem). Po jeho smrti v roce 1731 vedla správu panství až do roku 1746 vdova Karolina Františka Teresie, rozená z Almesloe (*1706 – †1770). V roce 1746 převzal panství jejich syn Jan Nepomuk hrabě Pražma (*1726) až do roku 1797. Toto období je považováno za období kulturního a společenského rozmachu panství a obdobím vystavění mariánského poutního kostela.
Pražmové se zasloužili i o mnohé úpravy zámku, za hraběnky Karoliny Františky bylo pořízeno nové hlavní schodiště do prvního patra (upomínkou je datace 1733 nad portálkem v průjezdu), v předzámčí došlo k překlenutí řady plochostropých prostor a byla zde vestavěna arkádová chodba.
Hrabě František Vilém navázal na matčinu práci a pokračoval v úpravách zámku. Jemu je přičítáno obnovení sanktusové věže zámecké kaple a její opatření zvonem, který je zasvěcen sv. Barboře, patronce kaple, a sv. Františkovi Xaverskému, jeho patronovi.
V roce 1797 prodal Jan Nepomuk hrabě Pražma frýdecké panství dceři císařovny Marie Terezie arcivévodkyni rakouské a vévodkyni těšínské Marii Kristýně Habsburské a jejímu manželovi těšínskému vévodovi a německému princi Albertu Sasko-Těšínskému. Manželství zůstalo bezdětné, proto adoptovali osiřelého synovce Karla Ludvíka, syna císaře Leopolda II, bratra Marie Kristýny. V roce 1822 pak rakouský arcivévoda a těšínský kníže Karel Ludvík zdědil panství svého strýce, mj. také Frýdek. Po smrti Karla Ludvíka získal panství jeho nejstarší syn arcivévoda rakouský a těšínský kníže Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský.
Posledním majitelem frýdeckého panství a zároveň posledním držitelem těšínského knížectví se v roce 1895 stal arcivévoda rakouský Fridrich Rakousko-Těšínský. Ten, přestože ve Frýdku nikdy trvale nesídlil, je v povědomí zdejších lidí navždy spojen s postavou markýze Géra, nepřítele a utlačovatele zdejšího lidu ze Slezských písní Petra Bezruče.
V období, kdy Frýdek vlastnili Habsburkové, přestal být zámek znovu rezidencí, kde sídlili jeho majitelé, nacházela se zde pouze správa panství. Zámku byla stále věnována pozornost, neboť sloužil jako reprezentativní sídlo a musel být připraven na případnou návštěvu knížete. Na dnešní podobě zámku se nejvíce odrazila novodobá přestavba z přelomu 19. a 20. století, na které se nejvíce podíleli poslední dva vlastníci zámku. Během stavebních úprav došlo ke snížení střech západního, severního a jižního křídla zámku a úprava arkýře a věže v předzámčí. Zámek byl modernizován i po stránce technické, došlo k jeho elektrifikaci a k postavení několika žumpových toalet. Opomíjeno nebylo ani vybavení interiérů.
Po vzniku československého státu v roce 1918 byl frýdecký zámek zestátněn a nějakou dobu byl v tzv. nucené správě. V roce 1923 sem bylo přemístěno ředitelství státních lesů a statků, v některých částech zámku byly zřízeny dokonce byty, sociální zařízení a kanceláře. V roce 1924 byla v Rytířském sále zámku pořádána první výstava Zemědělského muzea. Od roku 1960 je zámek již trvale sídlem muzea, od roku 1990 nese název Muzeum Beskyd Frýdek-Místek.
STÁLÁ EXPOZICE
Podrobnosti expozice Muzeum Beskyd.
Prohlídková trasa po frýdeckém zámku. Nabízí Rytířský sál, s erbovními obrazy slezské šlechty, zámecké interiéry instalované v reprezentačních prostorách, vyhlídkovou věž – gloriet, kapli sv. Barbory a další zámecké zajímavosti.
Zdroj informací: Bc. Dominika Grygarová, Muzeum Beskyd
|
|